COMTE, AUGUSTE (1798-1857), zakladatel školy pozitivistické. „Domnívám se, že jsem při studiu vývoje vzdělanosti od jejích nejprostších začátků až do naší doby objevil veliký zákon, jemuž tento vývoj je podroben ... Záleží v tom, že každé odvětví našich vědomostí prochází postupně třemi odlišnými teoretickými stadii: stadiem teologickým neboli fiktivním, metafyzickým neboli abstraktním a vědeckým neboli pozitivním." Toto stojí napsáno na začátku Comtova šestisvazkového díla Kurs pozitivní filosofie (Cours de philosophie positive) a je tím naznačeno téměř vše, oč v řečeném pozitivismu jde: o vědecké studium faktů a ničeho než faktů, a odmítání všeho, co je za smyslovou zkušeností, co je transcendentní; filosofie tedy není nic než přehledné pořádání vědeckých poznatků. „Získat poznání absolutní shledávám nemožným," pravi Comte; „odmítáme pátrat po vzniku a cílech vesmíru, poznávat vniterné příčiny jevů, a zajímáme se jen o odkrývání jejich zákonů, totiž jejich vztahů posloupnosti a současnosti, přičemž rozumové úvahy spojujeme s pokusy. Vysvětlovat fakta nám znamená objevovat vztahy mezi jednotlivými zjevy některými fakty všeobecnými, jejichž počet se věda během svého vývoje snaží co možno snížit." Jediný absolutní princip jest, že všechno je relativní (tamtéž). „Odkrývat vztahy posloupnosti" znamená konstatovat, kdy se které jevy pravidelně za určitých okolností opakují, nic víc: Comte nechce vědět,proč třením dvou dřev vzniká teplo – stačí mu vědět, že vzniká a že patrně – pokud dřevo bude suché a tření dostatečné – vždy vznikat bude. Pojem „působení" budiž vyloučen z mluvy vědecké: stačí popisovat, a hlavně předvídat – savoir pour prévoir (vědět, aby se předvídalo).

V takovém pojetí ovšem filosofie přestává být filosofií a stává se pojítkem mezi jednotlivými exaktními vědami, jež se zespecializovaly do té míry, že jeden vědec druhému nerozumí. Jejím prvním úkolem pak jest, utřídit vědy, aby se staly přehlednými a aby tvořily jednotu. (Viz Klasifikace věd) Comte je uspořádal tak, jak postupně v dějinách lidského myšlení dosáhly pozitivního stadia: nejdřív to ovšem byla matematika, pak astronomie, fyzika, chemie, biologie a konečně sociologie. V Comtově systému věd nemá místa ani logika, ani psychologie; pozitivistickou logiku přinesla Francie až o sto let později (Gablat), psychologie je u Comta součástí biologie.

Sociologie ležela Comtovi na srdci nejvíc, protože prý za jeho časů byla nejméně pozitivní, nejvíce podrobená omylům a dětinství metafyziky a náboženství; nicméně sociologie je prý věda nejnutnější a nejfilosofičtější, protože všecky vědy se v ní soustřeďují, aby byly zužitkovány pro lepší příští lidské společnosti. Neboť Comtovi neleželo na srdci nic menšího než úplná reforma společnosti. Osvícenství, následované Francouzskou revolucí, smetlo staré, na náboženské víře založené hodnoty, jež po staletí platily za nedotknutelné. Ovládáno duchem, jejž Comte označuje jako metafyzický a který není s to vytvořit společenský pořádek, proměnilo lidskou pospolitost v chaotický prales individuálních mínění. Ale bez jisté stupnice hodnot, bez jisté víry, na níž by se shodovali víceméně všichni občané, nemůže žádná společnost ŽÍt. Nuže co dělat? K staré víře náboženské se už vrátit nelze; společenský jednotící princip, zničený metafyzickým duchem osvícenství a Francouzské revoluce, bude tedy nutno hledat jinde. Kde? V pozitivní vědě, odpovídá Comte. Nový řád, vytvořený vědou, musí být stejně tuhý a nekompromisní, jako byl náboženský řád středověký; ve společnosti, ovládané vědou, bude mít lidské individuum právě tak málo svobody vyznání a názorů, kolik jí mělo ve společnosti středověké. Ideje a mravy budou určovány vědci; rozhodující mocí politickou se stane hospodářství. „Bude to konec všech krizí, které už půl století otřásají národy nejvzdělanějšími ... „ Nicméně „v nejbližší budoucnosti vypuknou veliké občanské války, zaviněné anarchií intelektuální a morální. Tyto války, jimiž budou ohroženy všechny země, vypuknou nejdřív mezi podnikateli a dělníky, později ... mezi obyvatelstvem měst a venkova ... Za této bouřlivé situace bude záležet na pozitivní filosofii, aby prokázala svou politickou účinnost. .. „ (Cours de ph. pas. 16émel) A pozitivní filosofie ji prokáže: smíří požadavky lidu se zájmy vědy a pokroku a vytvoří ideální stát, v němž věda a politika budou podřízeny principům mravnosti ...

Pozitivní studium lidské společnosti se děje dvěma způsoby: jednak zjišťujeme obecné podmínky lidské existence, společenský pořádek, jednak zkoumáme zákony jejího vývoje; podle toho se sociologie dělí na statiku a dynamiku. Základní fakt společenského pořádku není, jak už naznačeno, lidské individuum, nýbrž společenství, jehož první projev je rodina. vývoj lidské společnosti probíhá tak, že zvířecí charakter člověkův neustále ustupuje charakteru lidskému, altruismu. Takové jsou nejhrubší obrysy nového učení, jež vyrostlo ze zmatků politických a náboženských po Francouzské revoluci a po porážce Napoleonově, učení, vyrostlé z empirismu anglického a z osvícenství, ale také z filosofie reakčních tradicionalistů a i z Hegela; učení, jež prostě negovalo všechno, co bylo po tisíciletí předmětem člověkova přemýšlení. Jenomže takové bylo pouze prvé údobí Comtova filosofování; v druhém údobí se nám představuje v podobě zcela odlišné. Comte nazývá toto druhé údobí subjektivní fází pozitivismu; už neodmítá náboženství jako něco dětinského, překonaného, nýbrž snaží se vytvořit náboženství nové. „V Comtově náboženství (Ravaisson, Philosophie du XIX siecle) není Boha; není v něm ani duše, přinejmenším duše nesmrtelné. Nejvyšší bytost je lidstvo. Nazývá se Velkou bytostí. Pochází ze země, jíž Comte říká Velký Fetiš. Země leží v prostoru, jejž Comte daří označením Veliké Prostředí. Veliké Prostředí, Veliký Fetiš a Veliká Bytost, toť pozitivistická trojice. Chtěje zrodit Velikou Bytost, Veliký Fetiš se omezil, ponížil, obětoval. Jsme mu za to povinni vděčností; nicméně lidstvo představuje nejvyšší dokonalost; „předmětem uctívání budiž žena" Pro toto náboženství Comte vymyslil složitou liturgii, složil modlitby a sestavil kalendář, v němž místo svatých byli hrdinové pokroku; sám se jmenoval veleknězem. V odlehlých koutech Jižní Ameriky jsou obce, kde se dodnes uznává Comtovo pozitivní náboženství a kde se Veliká Bytost, totiž lidstvo, rituálně uctívá. (Wilhelm Ostwald, Comte, str. 58)

Pozitivismus mocně ovládl celou epochu od svého vzniku až do dnešních časů; úpadek víry, umění a mravnosti, zhroucení duchověd ve prospěch přírodních věd jsou důsledky myšlenek, jejichž hlasatelem byl veliký sociolog francouzský, který svým stařeckým podivínstvím nemohl už nic napravit, nic zrušit z toho, co řekl, vytyčil, stanovil. Kromě citovaného hlavního spisu vydal Comte ještě Pozitivní politiku, obsahující výklad jeho náboženství.


[BACK]